AUTOR: Dr. Sherri Tenpenny

Těsně před přelomem století byly sporadické pokusy o zlepšení hygieny. Města začala dláždit silnice, zavádět svoz odpadu a budovat skládky odpadků. První úpravny vody měly systémy, které nebyly adekvátně navrženy a často se ucpaly lidskými exkrementy a zvířecími zbytky z ulice.

Je těžké si představit stav špíny, na který si Američané na začátku 20. století zvykli. Výroční zpráva ministerstva zdravotnictví New York City z roku 1912 obsahovala:

Kvalita surové vody v České republice se v důsledku používání pesticidů a rozmnožení sinic rychle zhoršuje. Voda se tak dostává na hranici upravitelnosti, varoval v pátek na semináři věnovaném pitné vodě ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martin Pivokonský.

Chemikálie včetně pesticidů se do vody dostávají ze zemědělské výroby, hlavně když se v blízkosti zdroje vody na polích hnojí. Déšť pak látky spláchne a vsáknou se do půdy.

Teplá voda, ačkoliv je vyráběna z vody pitné, se za pitnou vodu nepovažuje, i když by měla být zdravotně nezávadná. Tomu odpovídají rozdílné požadavky (ukazatele, případně limity) pro kvalitu teplé a pitné vody podle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, i dříve používaný termín teplá užitková voda.