Advokát v americkém Senátě rozmetal 661 studií předložených lékařem o "účinnosti a bezpečnosti" vakcín
Před pár dny nastal zlomový moment pro pravdu a medicínskou svobodu: „Odborníci na očkování“ byli v senátní jednací místnosti připraveni jednou provždy vyvrátit argumenty „antivaxerů“ proti očkování.
Vzduch byl plný napětí, které vzniká v situacích, kdy se hluboce zakořeněná přesvědčení setkají s chladnými, tvrdými fakty.
Na jedné straně sebevědomě za stolem seděl Dr. Jake Scott, specialista na infekční choroby ze Stanfordu, vyzbrojený tím, co považují za nezvratný důkaz – 661 placebem kontrolovaných studií prokazujících bezpečnost dětských vakcín.
Jeho databáze, jak se chlubil, měla být pevností transparentnosti a štítem proti „dezinformacím“ šířeným odpůrci očkování.
Potom však, jako prokurátor, který rozebírá chatrné alibi, advokát Aaron Siri začal postupně odlupovat a dávat na pravou míru vrstvy Scottových tvrzení. Jedna studie po druhé se pod drobnohledem začaly hroutit.
To, co zůstalo, nebyla hora důkazů, ale fatamorgána, pečlivě vybudovaná iluze navržená tak, aby podporovala vakcinační průmysl, který dlouhodobě fungoval bez odpovědnosti.
Nebyla to jen akademická hádka. Byl to moment, který odhalil znepokojující realitu:
Zdravotnický establišment, státní regulační úřady pověřené ochranou veřejného zdraví a lékaři, kterým důvěřujeme, že nás budou usměrňovat při našich nejosobnějších rozhodnutích, nám prodávají narativ o bezpečnosti očkování, který neobstojí ani pod nejjednodušším drobnohledem.
A pokud lékař ze Stanfordu, tedy někdo, kdo má za sebou zdroje jedné z nejprestižnějších institucí na světě, nedokázal předložit ani jednu platnou studii, která by prokázala bezpečnost očkovacího kalendáře dětí, co to říká o základech, na kterých si systém budoval důvěru?
Databáze, která neexistovala: Jak se ze 661 studií stala velká NULA
Když Dr. Jake Scott vypověděl před komisí, učinil tak s arogancí muže, který věřil, že má v rukou vítěznou kartu. Tvrdil, že jeho databáze je komplexním vyvrácením tvrzení pro ty, kteří se odvážili zpochybnit ortodoxii bezpečnosti očkování.
„Takhle vypadá transparentnost,“ prohlásil, jako by samotná existence 661 studií měla umlčet veškerou opozici. Jak se však ukázalo, transparentnost je jen tak dobrá, jako je integrita údajů – a Scottovy údaje byly shnilé až do krůtu kostí.
Aaron Siri, advokát, který léta bojuje za rodiny poškozené očkováním, nepotřeboval kladivo na to, aby vyvrátil Scottovy argumenty. Stačil mu jen skalpel. Metodicky jím odstranil vrstvy lží:
1. Za prvé, 567 ze 661 studií se týkalo vakcín, které ani nebyly v oficiálním očkovacím kalendáři pro děti – týkaly se například vakcín proti HIV nebo cestovních vakcín pro dospělé. Irelevantní. Zavádějící.
2. Z 94 zbývajících studií 70 nezahrnovalo zdravé děti. Vakcíny byly testovány na HIV-pozitivních dospělých, starších lidech nebo jiných populacích, které nám nic neříkají o tom, jak by imunitní systém dvouměsíčního dítěte mohl reagovat na koktejl antigenů a vakcínových přísad.
3. Nakonec zůstalo 24 studií. Ale tady se hra s falešnými daty stává opravdu drzou. 21 z nich použilo kontrolní skupiny, kterým byly podány jiné biologicky aktivní látky – například jiná vakcína, hliníková vakcínová přísada (známý neurotoxin) nebo bosorácká směs chemikálií, jako jsou polysorbát-80 a boritan sodný.
V jedné studii s vakcínou Gardasil dostala „placebo“ skupina vše, co se nacházelo v ostré vakcíně, kromě antigenu – což znamená, že byli stále vystaveni stejnému toxickému guláši, kromě jedné složky, která by (teoreticky) mohla vyvolat imunitní odpověď.
Je to jako testovat bezpečnost cigarety porovnáním s cigaretou bez nikotinu. Papír i tabák hoří v obou případech a rovněž v obou případech vznikají hořením tisíce toxických chemických látek.
4. Poslední 3 studie? Jedna používala neomycin, což je antibiotikum, které může způsobit alergické reakce při aplikaci na kůži, natož při injekčním podání. Další byla studie s vakcínou Gardasil, kde kontrolní skupina již obdržela tři dávky předchozí verze vakcíny. Třetí studie byla tak chybná, že sotva vyžadovala diskusi.
Výsledek: NULA – přesně tolik studií ve skutečnosti použilo skutečné placebo (fyziologický roztok a sterilní vodu) k testování bezpečnosti dětské vakcíny podle oficiálního dětského očkovacího kalendáře.
Dr. Scott, zaskočený nejistotou, se zmohl pouze k vykoktání, že advokát Siri nemohl přece prozkoumat všech 661 studií. Je to vskutku ironické, neboť samotný Dr. Scott si je zjevně ani neprohlédl.
Jednoduše sestavil seznam studií a předpokládal, že to dokáže jeho tvrzení o „bezpečnosti a účinnosti“. Neočekával, že se na ty studie někdo podívá podrobněji. Ale přesně tak to je s iluzemi – fungují jen do té doby, dokud si publikum nežádá bližší prozkoumání. Nebo jinými slovy: ďábel se skrývá v detailech.
Právní imunita: Proč jsou vakcíny jediným produktem, za který nelze žalovat
Pokud by byly vakcíny tak bezpečné, jak se nám říká, proč se těší právní ochraně, jakou nemá žádný jiný lék?
V roce 1986 Kongres USA schválil „Národní zákon o poškození dětí v důsledku očkování“ (National Childhood Occurring Injury Act), který přinesl dvě klíčové věci:
- Vytvořil Program kompenzace poškození způsobeného očkováním (Vaccine Injury Compensation Program, VICP), známý také jako „Vaccine Court“ (Vakcínový soud).
- Farmaceutickým společnostem udělil téměř úplnou imunitu vůči soudním sporům za poškození zdraví způsobené očkováním.
Funguje to takto: Pokud je vaše dítě poškozeno vakcínou, nemůžete žalovat výrobce. Místo toho musíte podat žalobu k VICP, speciální soud, kde je důkazní břemeno tak vysoké, že se proplácí méně než jedno procento žalob.
Proces je navíc pomalý, neprůhledný a v neprospěch rodin. I když jsou poškození zdraví uznána, výplaty jsou omezené a podrobnosti jsou často utajené.
Nejvyšší soud USA v roce 2011 zdvojnásobil tuto ochranu, když v případě Bruesewitz vs. Wyeth rozhodl, že vakcíny jsou „nutně nebezpečné“, což znamená, že jejich rizika jsou nedílnou součástí jejich designu, a že výrobci nemohou být zodpovědní za zranění, i když mohli produkt učinit bezpečnějším.
Zamyslete se nad tím: Žádné jiné odvětví – ani auta, ani zbraně, ani léky na předpis – nemá takovou volnou ruku. Pokud farmaceutická společnost vyrobí vadný lék, můžete podat žalobu. Pokud výrobce automobilů šetří na bezpečnosti, můžete podat žalobu. Ale pokud vakcína zmrzačí vaše dítě? Máte smůlu.
(Poznámka redakce: Podobné je to i na Slovensku. Během pandemie covidu stát přebral na sebe zodpovědnost za covidové vakcíny a zavázal se uhradit škody, které způsobí. Dodnes nevyplatil na kompenzacích ani euro!)
Tato právní ochrana nejenže chrání farmaceutické společnosti, ale také odstraňuje veškerou motivaci ke zvyšování bezpečnosti vakcín.
K čemu by prováděly přísné dlouhodobé studie, když nikdy nebudou zodpovědné za následky? K čemu testovat kumulativní účinek injekčního podání 72 dávek 16 různých vakcín dítěti do 18 let, když nejhorší, co se může stát, je výplata kompenzace z vládního fondu?
Děti, které nikdo nesmí studovat
V roce 2020 publikoval Dr. Paul Thomas, pediatr s desetiletými zkušenostmi, studii, která měla otřást medicínským světem do morků kostí. Porovnal 560 neočkovaných dětí s 2 900 variabilně očkovanými dětmi, přičemž k zajištění přesnosti použil věkově srovnatelné kontrolní skupiny.
Jeho zjištění?
- Neočkované děti měly méně infekcí – jakéhokoli druhu.
- Měly nižší míru neurovývojových poruch, jako je autismus a ADHD .
- Méně trpěli alergiemi, ekzémy a chronickými onemocněními.
Jinými slovy, děti, které nedostaly žádné očkování, byly téměř ve všech ohledech zdravější než jejich očkování vrstevníci. Nebyla to jen náhoda – byla to přímá výzva základnímu předpokladu, že očkování nás jako společnost činí bezpečnějším.
Pokud neočkované děti nejenže nešíří nemoci, ale jsou ve skutečnosti zdravější, co to říká o rizicích, o kterých je nám řečeno, že se je vyplatí podstoupit?
Reakcí zdravotnického establišmentu nebyla zvědavost. Byl jí hněv. Oregonská lékařská rada pozastavila Dr. Thomasovi licenci jen pět dní po zveřejnění jeho studie. Jeho zločin? Odvážil se položit otázku, na kterou nikdo u moci nechtěl odpověď.
Potom je zde úplná absence výzkumu kumulativního účinku očkovacího kalendáře. Nikdo nikdy nestudoval, co se stane, když šestiměsíčnímu dítěti v jeden den podáte osm vakcín (pozn. redakce: injekčních vpichů je obvykle 3, protože vakcíny jsou vícesložkové), jak doporučuje oficiální očkovací kalendář Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).
Nikdo netestoval, jak se hliník (známý neurotoxin) hromadí v mozku, když se opakovaně podává v dávkách, které daleko převyšují dávky, které Úřad pro léky a potraviny (FDA) považuje za bezpečné pro intravenózní výživu.
Přesto všemu lékaři jako Dr. Jake Scott budou stát před Senátem a trvat na tom, že vědecké poznatky jsou ustálené. Že rizika jsou minimální. Že rodiče, kteří váhají, jsou ignorantští, sobečtí nebo nebezpeční.
Dr. Jake Scott má nyní etickou povinnost říci pravdu
Dr. Jake Scott dnes stojí před volbou. Může zdvojnásobit úsilí, uchýlit se do bezpečí institucionálního zázemí a předstírat, že jeho databáze není domeček z karet, který se mu sesypal.
Nebo může udělat to, co by měl udělat každý etický vědec, když je konfrontován s důkazy, které podkopávají jeho přesvědčení: může změnit názor.
Mohl by začít tím, že by uznal, že neexistují žádné skutečně placebem kontrolované studie pro oficiální očkovací kalendář dětí. Mohl by požadovat, aby CDC a FDA financovaly nezávislý výzkum kumulativních účinků vakcín. Mohl by vyzvat k ukončení právní imunity, která chrání výrobce vakcín před odpovědností.
Zkrátka, mohl by se stát součástí řešení problému namísto pěšce v systému, který sjel ze silnice.
Ale udělá to? Historie ukazuje, že instituce si chrání své a medicínsko-průmyslový komplex není výjimkou. Skutečnou otázkou je, zda my ostatní si budeme s nimi nadále hrát jejich hru – nebo zda budeme požadovat transparentnost, přísnost a respekt, které si zasloužíme.
Protože zde je pravda: Nejde o to, být „proti očkování“ versus „za očkování“. Jedná se o informovaný souhlas. Jedná se o tělesnou autonomii.
Jedná se o systém, který selhal v plnění svého nejzákladnějšího úkolu – prokázání, že produkty, které nařizuje, jsou bezpečné. A pokud lékař ze Stanfordu nedokáže předložit ani jednu platnou studii na podporu svých tvrzení, možná je načase, abychom se všichni začali ptát: Co nám ještě neříkají?
