Alveokok - tasemnice liščí
Od Ing. Hany Bláhové
Článek níže mne znova nadzvedl ze židle. My na Moravě říkáme:,,Jseš blbé, nebo navedené?" Jsou všichni slovenští i čeští parazitologové navedení, neboli mají to příkazem, aby léčili špatně? Copak nejsou ani trochu zvědaví, nesednou k internetu a nehledají, jak pomoci klientce, kterou čeká operace a doživotní sledování? Copak nevědí, že na tasemnice je pouze praziquantel nebo niklosamid, když to vím já a tisíce mých ,,neodborných" klientů? Nebo snad nevědí, že alveokok je tasemnice? Když na to pět let studovali?
Co nemohu pochopit: Já agronomka, /nikoliv parazitoložka, která na to studuje pět let a má z toho titul/, jsem byla schopna si zjistit a načíst, že:
- fenbendazol, thiabendazol, albendazol a vermox - léky na bázi benzimidazolu, zabíjejí JEN A POUZE HLÍSTY, na tasemnice jsou neúčinné.
- Praziquantel a niklosamid, zabíjejí JEN A POUZE TASEMNICE A MOTOLICE, na hlísty jsou neúčinné
Proč tedy parazitoložka léčí tasemnici benzimidazolem? Je líná si zajet do sousedního Rakouska aspoň pro Niklosamid? Ten se sice nedostane všude, ale játra by pořešil? Je líná nebo nesmí z Německa objednat Cesol nebo sehnat praziquantel jinde? Když už je to její obor? Je líná nebo nesmí říci klientce, ať si zajede do nejbližší lékárny přes hranice, kde dostane niklosamid bez receptu, stejně jako v Německu?
,,Už rok a pol ležím a neviem, koľko času mi zostáva,“ hovorí s obrovským smútkom.
Aj keď jej lekári už nedokážu pomôcť.
Lékaři nedokážou pomoci protože nechtějí. Jinak je to na pár týdnů ,,správných" léků. V zažívání se cysty echinokoka řeší poměrně dobře, i když už jsou starší.
„Odporúča sa chirurgické odstránenie ložiska v kombinácii s dlhodobým užívaním benzimidazolových preparátov – minimálne dva roky. Niektorí pacienti ich však musia brať doživotne,“ hovorí Antolová.
Tieto lieky totiž parazita nezabíjajú – len zastavia jeho rast. To znamená, že aj po úspešnej operácii sa môže ochorenie opäť objaviť, pokojne aj po desiatich rokoch. „Dôsledné sledovanie pacienta je nevyhnutnosť,“ dodáva odborníčka.
Tak teď když víte, že léčba echinokoka je v průměru na 6 týdnů pomocí praziquantelu, a pokud je úspěšná, je navždy pokoj, považujete tuto odbornici ještě stále za odbornici? Neměli bychom vzdělat českou a slovenskou populaci tak, aby parazitologům jejich invazivní, nebo zdlouhavé a nejisté řešení problémů s výsměchem odmítli a obrátili se jinam? Však oni se naučí to dělat pořádně, nebo budou mít ostudu a nula pacientů. Rozesílejte, toto už volá do nebe. Ještě si také všimněte, že po biopsii se pacientce přitížilo, pochopitelně, došlo k rozesevu skolexů z poškozené cysty. Jsou to Pati a Mati.
Echinokok granulosus i Echinokok multilocularis jsou běžné drobné tasemničky psů a koček a nejčastěji se nakazíme od domácích mazlíčků, všimněte si, že klientka chodí se psem do lesa. Z bylinek je nákaza málo pravděpodobná.
Práce s hlínou, práce na zahradě, ano, je to možné. Tyto tasemnice hostí nejen psi, kočky, kuny, myši, potkani, krysy, vlci, lišky, hranostaji, lasičky a jiné šelmy, ale také divoká prasata a spárkatá zvěř. Už jednou provždy se vysmějme tvrzení, že liška počůrá borůvky a my sníme neumyté borůvky a tak se nakazíme. Už vidím lišku, jak pohrdne travnatým paloučkem a pro svou potřebu si vybere pichlavé borůvčí. A kolik máme v obou republikách lišek, a kolik domácích mazlíčků? Parazitologové a veterináři s nám bojí říci, že nejčastějším zdrojem nákazy nejsou lesní plody a lišky, ale domácí mazlíčci. Kdyby lidé věděli, jaká rizika skrývá chovatelství, veterináři by byli bez práce. Proto se stále dokola opisuje rok za rokem nákaza lesními plody potřísněnými liškou, ale uznejte, že je to kuriózní, málo pravděpodobná a pro mne doslova směšná představa.
Pro zajímavost uvádíme původní článek:
Kat z přírody: Myslela si, že je to jen zácpa. Byla to nebezpečná tasemnice liščí
22.6.2025
Nástrahy na nás číhají i tam, kde je nejméně čekáme – na nevinné procházce v přírodě či při práci na zahradě. Nenápadné, tiché a téměř neviditelné. Některé z nich mohou mít fatální následky, které se projeví až po letech. Do redakce se nám ozvala zoufalá máma dvou dětí, která bojuje s vážným onemocněním – alveolární echinokokózou způsobenou tasemnicí liščí. Kdy a jak se nakazila, netuší. Při pobytu v lese se psem či při sbírání bylinek? Kdoví… „Už rok a půl ležím a nevím, kolik času mi zbývá,“ říká s obrovským smutkem.
I když jí lékaři už nedokážou pomoci, neztrácí sílu upozornit na rizika, která podceňuje mnoho lidí. Věří, že její zkušenost může ochránit jiné před stejným osudem, zejména v době, kdy se na sociálních sítích šíří různé informace a videa, která mohou vést k nezodpovědnosti vůči svému zdraví.
Případy na Slovensku přibývají
Zmíněná tasemnice se běžně vyskytuje u lišek, ale byla zjištěna i u vlků a u šakala zlatého. "Počet nakažených lidí pomalu roste. Zatímco do roku 2011 byly ročně potvrzeny jen jeden až tři případy, od roku 2012 stoupl jejich počet na pět až deset ročně a v některých letech dokonce přesáhl číslo deset." říká parazitoložka Daniela Antolová z Parazitologického ústavu SAV v Košicích.
Dnes už na Slovensku evidujeme více než 200 případů. "Tento trend však může souviset i se zlepšením diagnostiky a s lepším povědomím lékařů, ale i laiků o alveolární echinokokóze, což lze pozorovat zejména v posledních letech. Lékaři už ví, že se u nás toto onemocnění vyskytuje, a myslí na to při diferenciální diagnostice – hlavně v případě nálezu na játrech,“ vysvětluje Antolová. Dává naději nakaženým, že lékaři diagnostikování nezanedbají nebo nedojde k omylu.
Petra má však jinou zkušenost, byť ze zahraničí, kde působila. Lékaře vyhledala po čtyřdenní zácpě. Ani ve snu by jí nenapadlo, že tento poměrně častý problém může signalizovat něco tak nebezpečného. "Na ultrazvuku mi zjistili nález na játrech a mysleli si, že je to absces, zánětlivé ložisko. Tato nemoc totiž napodobuje absces nebo tumor, " popsala nám. Udělali jí biopsii a její stav se začal rapidně zhoršovat. „vypustili ty parazity, které vás sežerou ven,“ zhodnotí pacientka, které nezabírá žádná léčba.
Neviditelné riziko v půdě
Člověk se může nakazit se tasemnicí liščí úplně nevědomě – stačí sníst neumyté ovoce nebo zeleninu, které byly v kontaktu s kontaminovanou půdou, anebo jenom pracovat na zahradě. Nejrizikovější jsou lesní plody a zelenina z půdy, kde se mohly pohybovat masožravci žijící ve volné přírodě, hlavně lišky.
„Pro lepší představu bych upřesnila, že lišky vylučují vajíčka tasemnice v truse – ty poté zůstávají v půdě, kde jsou schopné přežít až dva roky. Rizikové jsou teda všechny činnosti, které jsou spojené s prací s půdou, kde mohly mít přístup lišky, případně s konzumace plodů, které by mohly byť ,kontaminované‘ takovou půdou,“ hovoří parazitoložka a zdůrazňuje: „Člověk se však nikdy nemůže nakazit od jiného člověka.“
Připomíná nádor
Nejnebezpečnější vlastností tohoto parazita je jeho schopnost skrývat se – ne dny či týdny, ale celé roky. První příznaky se mohou u člověka objevit až za pět, deset či patnáct let od nákazy. Do té doby tasemnice potichu poškozuje vnitřní orgány, zejména játra. Ale jen u člověka. „Například psi a kočky jsou definitivními hostiteli parazita a tasemnice u nich parazituje v tenkém střevě, přičemž jim obvykle nezpůsobuje žádné potíže,“ podotkne Daniela Antolová.
"Onemocnění má dlouhou inkubační lhůtu a nespecifické klinické příznaky. Může jít o bolesti břicha, zvětšená játra, žloutenku či úbytek hmotnosti. Často je objeveno náhodně, například při CT nebo ultrazvuku, které jsou realizovány z jiného důvodu," upozorňuje Antolová.
Cystické útvary, které tasemnice vytváří, mají zhoubné vlastnosti: přerůstají do okolních tkání a mohou se šířit do jiných orgánů, podobně jako metastázy.
"Právě pro tyto jejich charakteristiky jsou přirovnávány ke zhoubným nádorům, je třeba si však uvědomit, že jde o parazitární a ne o onkologické onemocnění," zdůrazňuje odbornice.
Léčba alveolární echinokokózy je složitá. "Doporučuje se chirurgické odstranění ložiska v kombinaci s dlouhodobým užíváním benzimidazolových preparátů - minimálně dva roky. Někteří pacienti je však musí brát doživotně, " říká Antolová.
Tyto léky totiž parazita nezabíjejí – jen zastaví jeho růst. To znamená, že i po úspěšné operaci se může onemocnění opět objevit, klidně i po deseti letech. „Důsledné sledování pacienta je nezbytnost,“ dodává odbornice.
Má ráda chlad
Jelikož nejčastějším hostitelem, a tedy i zdrojem vajíček tasemnice liščí je liška rezavá, byly na Slovensku realizovány rozsáhlé průzkumy, v rámci kterých bylo vyšetřeno více než pět tisíc těchto zvířat ze všech okresů Slovenska. "Na základě získaných výsledků můžeme za více rizikové považovat zejména severní okresy, například Martin, Ružomberok, Tvrdošín, Prešov a podobně, ale poměrně často byla tato tasemnice zaznamenána i u lišek ve Vysokých Tatrách," shrne Daniela Antolová. Vajíčkům tasemnice totiž nejvíce vyhovuje chladné a vlhké prostředí, přílišné teplo je ničí. „V horkých a suchých letech je proto výskyt tasemnice nižší než v chladných a vlhkých letech.“
Parazitoložka však upozorňuje, že vzhledem k dlouhé inkubační lhůtě onemocnění u lidí nelze zjistit, kdy a kde se nakazili. Mohlo se to stát na výletě do jiné oblasti či kraje. Naše čtenářka Petra je například ze Záhoří. "V každém případě však můžeme konstatovat, že nejvíce pacientů s echinokokózou pochází ze severních okresů Slovenska, tedy z okresů, kde je nakaženo nejvíce lišek," dodává Antolová.
Nezodpovědná videa?
Čtyřicátnice Petra je mámou dvou milujících dívek, které se každý den o ni strachují. Vždyť parazité – neviditelné pouhým okem – jim postupně zabíjejí nejmilovanějšího člověka. „Ten parazit je taková svině, stále se množí,“ říká zoufalá žena, která si přeje zůstat v anonymitě. Kromě miniaturních zabijáků ji trápí i lidská nevědomost a nezodpovědnost. "Bohužel, mně už lékaři nedokážou pomoci, a tak mi leží na srdci osud těch, kteří sledují videa různých influencerů, jak konzumují rostliny přímo z přírody. Možná to někoho z nich bude stát život," říká. Vzpomene například Veroniku Gažíkovou, která vystupuje pod jménem Divoká tvůrkyně. „Protože miluji divoké bylinky a ráda z nich tvořím různé speciality,“ vysvětluje na své webové stránce mladá žena.
„Nereagovala na mé komentáře, že její chování může být nebezpečné,“ říká Petra, a tak jsme Veroniku oslovili my. "Ano, o zmiňované tasemnici jsem slyšela. Vím, že pokud se jí člověk nakazí, jde o vážné onemocnění," odpověděla na naše otázky. "Zároveň si však myslím, že není samozřejmé, že se člověk nakazí jen tím, že něco sní v přírodě. Pokud by tomu tak bylo, případů by bylo mnohem více - lidé totiž nejedí jen bylinky, ale běžně konzumují i lesní plody nebo se například během turistiky rukama dotýkají hlíny, potom si neumytýma rukama sahají na jídlo a ani si to neuvědomí,“ říká.
Veronika nám vysvětlila, že nechce žít v neustálém strachu typu „co když se něčím nakazím“, který by ji připravil o svobodu i radost ze života. "Na druhé straně nejsem lhostejná - bylinky nesbírám na místech, o kterých vím, že jsou znečištěné. Pokud je plánuji jíst ve větším množství bez tepelné úpravy, například v salátu, smoothie nebo v pestu, tehdy si je umyji. Ale když jsem na procházce v přírodě a narazím na čisté místo, nemám problém si jednu-dvě bylinky dát i bez umytí,“ vysvětlila nám svůj přístup.
Divoká tvůrkyně je známá také tím, že otevřeně mluví o své víře. Na riziko nákazy má tedy i duchovní pohled: „Jako věřící žena se opírám o Boží slovo – konkrétně o zaslíbení z Bible: ,I kdybyste jedli něco smrtonosného, neuškodí vám to.' Já tomu věřím. Věřím, že mě Bůh ochraňuje, ale to neznamená, že se záměrně vystavuji riziku."
Spoléhat se na „vyšší moc“ není zrovna ideální způsob ochrany, ale zároveň není důvod k hrůze z přírody. "I když je alveolární echinokokóza nebezpečné onemocnění, není třeba dělat paniku. Obecně je člověk považován za málo vnímavého na onemocnění, to znamená, že ne každý, kdo přijde do kontaktu s vajíčky tasemnice, i onemocní. Důležité je dodržovat základní hygienická opatření, mýt si ruce zejména po práci,“ zdůrazňuje parazitoložka.
