Tasemnice liščí aneb jak léčí naši ,,odborníci“
Další příklad naprosto diletantského přístupu našich údajných expertů
Pozor na lesní ovoce. Tasemnice liščí může vážně poškodit vaše játra, onemocnění se projeví až po letech
V Česku je více případů onemocnění od tasemnice liščí. Nejčastěji se nakazíme konzumací syrového lesního ovoce, které předtím zvíře infikovalo svými výkaly. Za celý loňský rok evidoval Státní zdravotní ústav jeden takový případ, letos jich je zatím šest. Vzácné onemocnění nazvané echinokokóza postihuje játra a může skončit až transplantací.
„Jednou jsem měl horečky, zimnice, vyzvracel jsem se... normální chřipka,“ popisuje 31letý Kamil Pacinda, jak se u něj objevily příznaky echinokokózy. Způsobují ji larvy tasemnice liščí. Toto onemocnění je vzácné, ovšem závažné. A počty případů dle odborníků rostou nejen u nás, ale i v dalších středoevropských zemích. Zákeřné je v tom, že se projevuje 5 až 15 let po nákaze.
Nebezpečné ovoce a mazlíčci
Nejčastěji se můžeme nakazit ze syrového lesního ovoce. Před snědením je proto dobré ho omýt, ideálně teplou vodou. Riziko toho, že se nám do těla dostanou vajíčka tasemnice liščí, tím velmi snížíme. Nakazit se ale můžeme i po kontaktu s naším psem nebo kočkou, kteří proběhli místem, které liška infikovala svými výkaly. Proto je potřeba mýt si ruce a zvířata odčervovat.
"Je to nové onemocnění, které v posledních 10 až 20 letech roste. U postižených lidí se parazit množí hlavně v játrech, je to tak v 99 % případů. A protože roste jen o několik milimetrů ročně, dlouho zůstává nerozeznán,“ vysvětluje infektolog František Stejskal z Fakultní nemocnice Bulovka v Praze.
Aktuálně v Česku lékaři sledují asi 40 pacientů trpící echinikokózou. I pro zdravotníky je někdy těžké rozeznat, že se jedná o nákazu tasemnicí liščí. V játrech tento parazit připomíná někdy i nádor, takže případů může být dle odborníků daleko více. Nemoc musí odhalit a potvrdit řada vyšetření, jako je třeba CT jater a odběr specifických protilátek v krvi.
Léčba antiparazitiky
„Kde to není operabilní, tam se onemocnění snažíme léčit antiparazitiky a pacienti, co mají rozsáhlá ložiska, musí léky užívat celoživotně. Cílem je, aby se parazit nedostal do jiných orgánů. Pacienti léky většinou snáší dobře.“
Těžké případy echinokokózy pak řeší odborníci v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Právě v něm pomohli už zmíněnému Kamilu Pacindovi, a to částečnou transplantací jater. „Nejvíc mě vyděsilo, že přišla transplantace. Ale doktorům se to fakt povedlo, nic mě nebolí, jen jsem trochu zhubnul. Je to paráda, žádné komplikace, nic.“
Operativní léčba
Možností, jak operativně onemocnění způsobené larvami tasemnice liščí řešit, mají lékaři hned několik. „Většinou jde o složité chirurgické výkony. Za poslední roky jsme měli kolem deseti případů, ale těch případů je nepochybně víc. Pacienti třeba zpočátku běhají s diagnózou rakoviny jater a teprve po vyšetřeních zjistíme, že původcem je echinokok,“ popisuje přednosta Kliniky transplantační chirurgie pražského IKEMu Jiří Froněk.
Lékaři pak pacientovi pomáhají podle rozsahu postižení. „Bez jater člověk žít nemůže. Cílem je úplně odstranit nemocnou část jater a záleží, jak je veliká. Někdy třeba odstraníme jen pravý lalok jater, a je-li levý lalok dostatečně velký, pacient nepotřebuje ani transplantaci,“ uzavírá.
Komentář:
Parazitologové na Slovensku jsou o něco dál než ti v Čechách a na Moravě, opakovaně varují před opravdu běžným parazitem.
V Čechách by vás parazitolog s pokřikem ,,Jste parazitofóbní, běžte k psychiatrovi!“ vyhnal z laboratoře. Nákaza přes lesní plody patří spíše do říše bajek a lidové slovesnosti, tuto možnost sice nemůžeme vyloučit, ale je dosti krkolomná a málo pravděpodobná. Zato se pan docent jen letmo zmiňuje o hlavní pohromě: domácích mazlíčcích, od nichž lidé nákazu získávají běžně! Rizikovou skupinou jsou tedy nejen myslivci, ale především chovatelé domácích zvířat, a všichni víme, jak početná skupina to u nás i na Slovensku je. Echinokoka hostí sice přednostně psovité a kočkovité šelmy, ale ve skutečnosti všechna domácí zvířata, která známe, lovíme a konzumujeme. Existují totiž i další druhy této malé tasemnice. Jejími hostiteli mohou být prostě všichni teplokrevní obratlovci. S výkaly se pak vajíčka tasemnice dostávají do vnějšího prostředí, do vody, do rybníků, studní, na pole, záhonky a podobně. Za posledních 10 let praxe echinokokózu testujeme s kolegy u našich klientů tak často, že patří právem k těm nejfrekventovanějším. Bohužel mohou napadnout, a také napadají, nejen játra, ale i slinivku, plíce, ledviny, mozek a další orgány.
Navrhovaná drastická a drahá opatření a zjevné rozpaky odborníků při léčení této běžné parazitózy vyplývají z tragického nedostatku správného antihelmintika. Nedostupný praziquantel je nahrazován na Slovensku dosud jakž takž dostupným Albendazolem/Zentelem/, který nákazu sice tlumí, ale nezlikviduje!!! Potom je opravdu nutné lék podávat celoživotně!! Ani mně, ani kolegům se ještě nikdy nepodařilo zničit žádnou tasemnici albendazolem, ploší červi jej přežijí ve zdraví.
Nerozumím tomu, proč ani renomovaný parazitologický ústav není schopen obstarat pro pacienty s prokázanou pozitivní echinokokózou- alespoň pro ty!!- správný lék, a tím je praziquantel. Lék není drahý a je velmi spolehlivý. Léčba trvá jen několik týdnů a kúra stojí řádově stovky. Invazivní zákroky jako operace nebo dokonce transplantace pak nejsou potřeba. Kdyby byl u nás praziquantel běžně registrovaný a lékaři s ním mohli pracovat, odpadlo by i plno onkologických omylů a zbytečných chemoterapií, protože sám pan docent přiznává, že cysta vypadá jako nádor. Pomýlila už řadu onkologů. V neposlední řadě je tu i otázka prevence. Kdyby minimálně každý chovatel měl možnost se pravidelně odčervovat, podobně jako jeho miláčci, prudce by klesla nemocnost i úmrtnost obyvatelstva. Uvědomme si, že zvířata přenášejí i další nákazy, a jejich klinické projevy lékaři většinou zařadí do škatulky ,,příčina neznámá“.
Ing. Hana Bláhová
26. 10. 2016:
Zdravím, paní Bláhová,
tak jsem článek poslala mimo jiné i mé doktorce. Má jednoho pacienta s echinokokem. Nejdřív bylo u něj podezření na rakovinu jater, už rok bere Zentel, řídí a sleduje ho infekční oddělení v Opavě. Zentel má brát až do konce života!
Já jsem jí psala, ať pacientovi doporučí praziquantel, nebo Cesol, jenže pokud je pod dohledem lékařů v Opavě, tak ti si do toho nenechají mluvit.
J. H., Šternberk
